KHSMSK

Nahrávám...

KHSMSK

KHSMSK

Světový den vztekliny

Úvod / Občanům / Světový den vztekliny

Světová organizace pro zdraví zvířat OIE ( Office International des Epizooties) vyhlásila v roce 2007 den 28.září jako „Světový den boje proti vzteklině“. Cílem této iniciativy je připomínat, že ač tato nákaza v řadě zemí Evropy, včetně naší republiky, sice hrozbou není, v celém světě je stále velkým problémem, na který umírají desetitisíce lidí.

V Česku byl poslední výskyt vztekliny zaznamenán v dubnu 2002 u lišky v okrese Trutnov a od roku 2004 je Česká republika prohlášena za zemi vztekliny prostou. Tomu všemu předcházelo velké úsilí, kdy v roce 1953 bylo zavedeno povinné očkování domácích psů, od roku 1989 do 2009 probíhala 2x ročně orální (ústní) vakcinace lišek, neboť volně žijící lišky jsou nejrozšířenějším přirozeným hostitelem tohoto onemocnění.

Vzteklina (anglicky rabies, latinsky lyssa) patří k nemocem, které byly popisovány u lidí již ve starověku, je jednou z nejnebezpečnějších a nejzávažnějších infekcí virového původu napadající centrální nervový systém všech teplokrevných živočichů, včetně lidí. Virus je vylučován téměř výhradně slinami, ve kterých se objevuje již 3-5 dní před prvními klinickými příznaky onemocnění.

K infekci dochází nejčastěji poraněnou kůží - pokousáním, možný je i přenos poslintáním rány.

Inkubační doba se liší dle rozsahu a místa poranění a je v průměru 30 až 90dnů. Zdrojem onemocnění jsou celosvětově z 54 % psi, ze 42 % divoká zvířata a 4% tvoří netopýři. V Evropě jsou to hlavně lišky a netopýři, v Asii psi, lišky vlci, šakali, v Africe hyeny, šakali, antilopy a v Americe skunci, mývalové, kojoti a netopýři. U zvířat se onemocnění projevuje odmítáním potravy, změnou chování ( agresivita ale i apatie), obrnami končetin, poklesem čelisti, změnami při zvukových projevech, obtížemi při dýchání a nakonec během několika dnů hynou.

U člověka po pokousání nemocným zvířetem začíná onemocnění nenápadnými příznaky jako je nechutenství, únava, bolesti hlavy, horečka, bolest v okolí rány, podrážděnost, nespavost. Během několika dnů jsou tyto potíže vystřídány zvýšeným napětím svalů, sliněním, pocením, nástupem křečí, hlavně polykacího svalstva.

V současné době neexistuje účinná léčba rozvinutého onemocnění, proto zásadní význam v záchraně života postižené osoby spočívá v prevenci očkováním. Významnou skupinou se zvýšeným rizikem onemocnění jsou osoby pečující o zvířata, veterináři, zoologové, lovci, lesní dělníci, pracovníci laboratoří, kde se vyšetřuje virus vztekliny apod. Také do této skupiny patří cestovatelé nebo turisté plánující pobyt v oblastech se zvýšeným rizikem přenosu vztekliny (Asie, Indie, Jižní Amerika, jižní Afrika, severní Afrika, ale i Egypt či Turecko, Balkán nebo Ukrajina). Je třeba pamatovat, že nebezpečí vztekliny nehrozí pouze od psů, malých šelem, ale třeba i od opic, koní, netopýrů a hlodavců. Nebezpečí hrozí při každém poranění neznámým zvířetem v této oblasti, protože k vylučování viru dochází slinami již 3 – 4 dny před projevem klinických příznaků. A protože vzteklina je po propuknutí neléčitelné onemocnění končící vždy smrtí, je zde na místě velká obezřetnost

Preventivní očkování je možné aplikovat od 2 měsíců života, registrované jsou 2 vakcíny (Verorab a Rabipur), očkuje se do svalu (u dospělých osob do ramene u dětí do stehna) prostřednictvím 5 dávek očkovací látky.

První pomoci při pokousání, nebo rizikovém kontaktu se zvířetem je hlavně řádné omytí rány mýdlem s velkým množstvím čisté vody, poté nutno ránu desinfikovat 70% alkoholem nebo jodovou tinkturou. Při pokousání člověka zvířetem, které se chová atypicky, nebo rizikovým zvířetem, doporučujeme vždy situaci konzultovat se specializovaným pracovištěm - antirabickým centrem (Klinika infekčních nemoci FN Ostrava a infekční oddělení v Havířově), kde by nejpozději do tří dnů mělo být zahájeno očkování.

V Česku se vztekliny sice bát nemusíme. Před cestou do rizikových oblastí bychom se měli nechat naočkovat a také své psí miláčky, vakcinace psů je povinná vakcinace a je oprávněná.

Zveřejněno: 22.9.2015