Ve 22 z celkového počtu 81 tureckých provincií bylo v době od 1. ledna do 17. července 2006 hlášeno celkem 150 laboratorně potvrzených případů krymsko-konžské hemoragické horečky (CCHF -KKHH) a 15 úmrtí v souvislosti s tímto onemocněním. Nejvíce je postiženo 6 provincií u Černého moře a ve Střední Anatolii (Tokat, Gümüşhane, Amasya, Çorum, Yozgat a Sivas). Z oblíbených turistických letovisek na středomořském pobřeží nebyly hlášeny žádné případy. V porovnání s předchozími roky může uvedený počet případů ukazovat na zvýšenou aktivitu viru v dané oblasti, i když je třeba brát v úvahu, že se zlepšil záchyt, diagnóza i oznamování této nemoci. KKHH u lidí byla v Turecku poprvé doložena v roce 2002.
Další informace:
Původce. Krymsko-konžskou hemoragickou horečku způsobují viry rodu Nairovirus, což je jeden z pěti rodů čeledě Bunyaviridae. Virus byl poprvé identifikován v roce 1944 na Krymu, v roce 1969 byl pak podchycen stejný virus, zaviňující vysokou úmrtnost v Kongu.
Zdroj. Zdrojem viru KKHH jsou zajíci, ptáci, klíšťata, hovězí skot, ovce a kozy.
Vektor. Nejčastějším a nejúčinnějším vektorem KKHH jsou klíšťata čeledě Ixodes a Argas, hlavně však zástupci rodu Hyalomma. Po všechna vývojová stadia zůstávají klíšťata infekční, a u některých druhů vektorů byl prokázán jak transovariální přenos (tj. přenos viru z infikovaných samiček klíšťat na potomstvo prostřednictvím vajíček), tak přenos pohlavní cestou.
Způsob přenosu. Člověka nakazí virem KKHH sající infikovaná klíšťata, anebo se infekce přenese při rozdrcení klíštěte nechráněnou rukou nebo přímým kontaktem s krví a tkáněmi postižených zvířat. Vzácně může dojít k přenosu infekce z člověka na člověka stykem s krví (poranění způsobené kontaminovaným ostřím nebo kontakt porušené pokožky s krví).
Epidemiologie. Původce KKHH patří mezi rozšířené viry. Virus se prokázal u klíšťat v Africe, Asii, na Středním Východě a ve východní Evropě. Vzplanutí infekce bylo hlášeno v Turecku v letech 2001-2003 (83 případů), v roce 2001 v Kosovu (18 případů) a Albánii (8 případů). V roce 2002 byly 3 případy hlášeny v Pákistánu a v roce 2003 bylo oznámeno 38 případů v Mauritánii. V Bulharsku a Jižní Africe je každým rokem hlášeno 5 až 25 případů. V Íránu bylo v letech 1999 až 2004 oznámeno celkem 155 případů.
Většinou se nákaza vyskytne u pracovníků v živočišné výrobě, například u zemědělců, pracovníků jatek a veterinárních lékařů a techniků. Ohroženi jsou i pracovníci zdravotní péče při nechráněném kontaktu s infikovanou krví nebo infikovanými tělními tekutinami.
Klinická charakteristika. Inkubační doba je závislá na způsobu přenosu infekce. Po kousnutí klíštětem trvá obvykle 1-3 dny (maximálně 9 dnů), delší je v případě kontaktu s krví nebo tkáněmi – od 5 do 6 dnů (maximálně 13 dnů). Nástup nemoci je náhlý, s vysokou horečkou, myalgiemi, závratěmi, světloplachostí, bolestmi břicha a zvracením. Později se mohou dostavit náhlé změny nálady a pacient je pak zmatený a agresivní. Po dvou až čtyřech dnech vystřídá agitovanost naopak spavost, deprese a malátnost. Obvykle se prokáže hepatitida.Petechie mohou progredovat v ekchymózy a další hemoragické příznaky, jež se objevují zpravidla mezi 3. a 5. dnem. Úmrtnost je u KKHH podle odhadu až třicetiprocentní, smrt nastává obvykle ve druhém týdnu trvání choroby. Rekonvalescence je dlouhodobá.
Diagnóza. KKHH se diagnostikuje stanovením IgG a IgM protilátek (metodou ELISA), detekcí genomu viru pomocí PCR nebo izolací viru.
Léčba. Hlavní léčebná strategie spočívá v izolaci pacienta a podpůrné terapii (včetně hemodynamické podpory a léčení sekundárních infekcí).Určité zlepšení bylo pozorováno po podání antivirotika ribavirinu.
Prevence. Neexistuje bezpečná a účinná vakcína, jež by byla dostupná pro aplikaci u člověka. Jedinci vystavení riziku nákazy při výkonu svého povolání by se měli chránit před kousnutím klíštětem aplikací repelentu na exponovanou kůži a oděv. Je třeba nosit rukavice a ochranný oděv, aby se zabránilo kontaktu kůže s nakaženými tkáněmi nebo krví. Pracovníci zdravotní péče by měli dodržovat obecná bezpečnostní opatření, aby se vyvarovali expozice v zaměstnání. Osoby žijící v endemických oblastech by měly dodržovat osobní ochranná opatření (například používání repelentu, ověření, zda se klíšťata nepřisála ke kůži nebo oděvu) a vyhýbat se oblastem se známým větším výskytem klíšťat v průběhu aktivního ročního období (jaro až podzim).
Osoby cestující do endemických oblastí by měly přijmout následující preventivní opatření k maximálnímu snížení rizika kousnutí klíštětem:
- Omezit expozici na minimum, nosit světlý oděv (aby se na něm dala klíšťata lépe rozpoznat ) chránící ruce a nohy; zastrčit kalhoty do ponožek a shrnout dolů rukávy.
- Aplikovat repelenty na exponovanou kůži (například 30% DEET) a na oděv (například permethrin); před použitím repelentů u těhotných a dětí mladších 12 let je třeba poradit se s lékařem nebo lékárníkem.
- Po pravděpodobné expozici se důkladně prohlédnout a klíšťata okamžitě odstranit nepřerušovaným opatrným tahem s použitím kleštiček nebo pinzety. Při odstraňování klíštěte chránit ruce rukavicemi nebo tkaninou. Uchopit klíště co nejblíže k místu jeho přichycení, jednou až dvakrát jím otočit a šetrně avšak nepřerušovaně je vytáhnout. Neponechávat jeho kusadla v kůži. Postižené místo omýt vodou a mýdlem a dezinfikovat jódem. Dále toto místo po několik dnů sledovat a konzultovat lékaře, pokud se v místě kousnutí objeví puchýř, vyrážka anebo jiné změny.
Osoby, které vycestovaly do endemických oblastí a pozorují na sobě příznaky po předchozím kousnutí klíštětem, by se měly poradit se svým lékařem.
převzato ze zpráv ECDC - Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí, 20. červenec 2006
Zveřejněno: 7.8.2006