Cestování a infekční nemoci
Zveřejněno: 25. 4. 2014
Blíží se doba prázdnin, kdy si naprostá většina lidí plánuje dovolenou. Naši cestovatelé si spojují vznik infekčních nemocí jen s cestou do exotických oblastí Asie nebo Afriky a při cestách po Evropě a Středomoří mají pocit, že jim žádné nebezpečí nehrozí. Není tomu tak, zdravotní obtíže mohou vzniknout v každé destinaci a množství zdravotních komplikací závisí vždy na chování cestovatele, na jeho způsobu cesty, ubytování a stravování. Novým fenoménem u českých turistů je cestování s velmi malými dětmi nebo cestování seniorů do velmi vzdálených zemí s odlišným klimatem. Právě tyto dvě skupiny patří mezi nejohroženější.
Nejčastější zdravotní komplikací na cestách jsou úrazy. Následují infekční nemoci – početnou importovanou nákazou bývá cestovatelský průjem. Může mít mnoho příčin, někdy vznikne po dietní chybě, kdy cestovatel nezvládne přechod na jiný typ stravy s neobvyklým kořením či ovocem. Nejčastějším příčinou však bývá infekční agens (bakterie, viry, prvoci a červi). Mezi bakteriální nákazy získané při pobytu v zahraničí patří hlavně bacilární úplavice, salmonelózy, tyfus, cholera a průjem vyvolaný enterotoxickými kmeny Escherichia coli. Důležitým faktorem v přenosu těchto nákaz jsou potraviny a voda. Virového původu bývají průjmy vyvolané Noroviry nebo Rotaviry, kterými může být cestovatel infikován i ve velmi dobrém hotelu s vysokou úrovní stravování. Parazité jsou příčinou 5 – 10% cestovních průjmů a to častěji při dlouhodobém pobytu. Velmi častou importovanou nákazou je virová žloutenka A a E. Základem prevence těchto alimentárních nákaz je důsledné dodržování hygieny stravování na cestách – ani vysoký počet hvězdiček u luxusního hotelu nebo lodi neznamená,že tomu odpovídá i hygiena zaměstnanců kuchyně. Očkováním můžeme předcházet jen některým nákazám, přesto je nesmírně důležité se nechat včas před cestou očkovat proti tyfu, virové hepatitidě nebo choleře - vždy záleží na destinaci a způsobu pobytu. Další velmi početná skupina nákaz, která postihuje minimálně 15% cestovatelů, jsou respirační onemocnění. Nekomplikovaná onemocnění horních cest dýchacích jsou nejmenší zátěží, avšak přidružené komplikace a velmi rychlé šíření v klimatizovaných prostorách mohou být problémem. Do této skupiny řadíme u nás podceňovanou chřipku, která se na jižní polokouli šíří během jiného období než v našich klimatických podmínkách, SARS, legionelózu, tuberkulózu, chlamydiové a mykoplasmové infekce. Závažným pneumokokovým a meningokokovým nákazám můžeme předcházet včasným očkováním.
V zemích kolem rovníku se vyskytuje malárie, která je přenášena tropickými komáry. Je třeba pamatovat i na tuto exotickou nákazu a při cestách do zemí výskytu této nemoci si vzít sebou antimalarickou profylaxi. Očkovací látka proti této nemoci zatím není k dispozici.
Další nákazou přenášenou komáry je žlutá zimnice. Proti této nemoci existuje očkovací látka a některé země ležící v pásmu výskytu vyžadují Mezinárodní očkovací průkaz s platným očkováním proti žluté zimnici. Je nutné připomenout i další nákazy, které jsou přenášeny krevsajícími členovci – horečka Dengue, hemoragické horečky, japonská encefalitida a klíšťová encefalitida.
Nákaza, která se v Česku již mnoho let nevyskytuje, ale při cestách po zemích jižní a východní Evropy, Asie, Afriky a Ameriky je zcela reálným rizikem, je vzteklina. K nákaze může dojít po poranění zvířetem (nebezpečné jsou i opice) a pořád platí, že toto onemocnění má 100% smrtnost. Proto je doporučováno před cestou do rizikových oblastí nebo u vybraných profesí preventivní očkování proti této nemoci.
Je nutné připomenout i nákazy, které se přenáší sexuálním stykem. Lidé se na cestách někdy chovají jinak než doma, v cizím prostředí mizí zábrany a navazují se nové sexuální vztahy. Je třeba si uvědomit, že zdrojem nákazy může být partner nebo partnerka bez viditelných chorobných změn.
Na závěr je dobré připomenout, že nejcennější na cestách do zahraničí je zdraví cestovatele. Proto je třeba seznámit se s danou destinací a neopomenout prevenci nákaz, kterým je možno předcházet očkováním nebo chemoprofylaxí. Před cestou je vhodné se spojit s odborníky na cestovní medicínu a to nejlépe již 4-6 týdnu před plánovaným odjezdem.
Nejdůležitější je však omezení rizikového chování, „neboť nejsou nebezpečné země, jsou jen rizikoví cestovatelé“ jak říká přední odborník přes cestovní medicínu Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
Zpět