Nahrávám...

Ptačí chřipka – časté otázky

Úvod / Občanům / Ptačí chřipka – časté otázky

Překlad z Weekly epidemiological record 44/2005, str. 377-388 „Avian influenza: frequently asked questions”.

Co je ptačí chřipka?

Ptačí chřipka je kontagiózní onemocnění zvířat způsobené viry, jež běžně infikují především ptáky a méně často vepře. Ptačí chřipka je vysoce druhově specifická, ale vzácně může překonat bariéru druhu a způsobit infekci člověka. U domácí drůbeže způsobuje ptačí chřipka dvě základní formy onemocnění – vysoce a nízce patogenní. Tzv. nízce patogenní varianta se vyznačuje pouze mírnými příznaky („načepýřené“ peří, snížení snůšky vajec) a může snadno uniknout pozornosti. Vysoce patogenní forma se projeví daleko dramatičtěji. Velmi rychle se šíří chovem (hejnem), u postižené drůbeže je následně zasažena celá řada vnitřních orgánů a mortalita může dosáhnout až 100 % často již během prvních 48 hodin.

Jaké viry způsobují vysoce patogenní onemocnění?

Chřipkový virus typu A má na svém povrchu 2 stěžejní antigeny – hemaglutinin a neuraminidásu. Hemaglutinin existuje v 16 variantách (H1-H16), neuraminidása v 9 variantách (N1-N9). Pouze subtypy H5 a H7 jsou známé jako vyvolavatelé vysoce patogenní formy ptačích onemocnění. Ovšem ne všichni zástupci subtypu H5 a H7 se touto formou patogenity vyznačují a tedy ne všichni vyvolávají u drůbeže těžká onemocnění.

Ve světle našich současných znalostí se domníváme, že jak subtyp H5, tak i H7 jsou vneseny do chovu v jejich nízce patogenní formě. Pokud je jim umožněna cirkulace v drůbeží populaci, virus se může obvykle během několika měsíců postupně změnit do podoby vysoce patogenní. Právě to je důvod, proč přítomnost subtypu H5 v chovu je vždy závažná, a to i přes počáteční mírné příznaky.

Mohou stěhovaví ptáci přenášet vysoce patogenní formy viru?

Role migrujících ptáků v přenosu vysoce patogenní formy chřipky není zcela jasná. Divoké vodní ptactvo je přirozeným rezervoárem všech subtypů chřipkového viru typu A. Patrně již po staletí je nositelem viru bez známek onemocnění. Subtyp H5 a H7 přenáší ptačí hostitelé obvykle v jejich nízce patogenní formě, přičemž právě tato forma se může zanést do drůbežích chovů, kde se z ní vysoce patogenní forma postupně vyvine.

Dříve byly velmi vzácně izolovány vysoce patogenní varianty z uhynulých tažných ptáků (úhyn několika jedinců), obvykle v místě zasaženém i infekcí drůbeže. Tato zjištění dlouhodobě podporovala názor, že tažní ptáci vysoce patogenní formy nešíří.

Události posledních měsíců naznačují, že migrující ptáci mohou mít svou roli i v šíření vysoce patogenních forem. Nelze vyloučit rozšíření tohoto subtypu do nových oblastí.

Co je výlučného na posledních vzplanutích infekce u drůbeže?

Epizoocie u drůbeže, jež se postupně evidují v jihovýchodní Asii od poloviny roku 2003, jsou historicky nejrozsáhlejší a nejzávažnější. Nikdy předtím v historii nebylo zasaženo tak rozsáhlé území a následně usmrceno takové množství ptáků. Etiologické agens – chřipkový virus H5N1- je navzdory likvidaci více než 150 milionů kusů drůbeže v některých oblastech Vietnamu, Indonésie, Kambodži, Thajska, Číny a patrně i Laosu již endemický. Kontrola infekce v chovech si vyžádá nejspíše ještě několik let.

Subtyp H5N1 je zatím vzáce patogenem pro člověka (viz dále).

Které země byly zasaženy epizoociemi drůbeže?

Od poloviny prosince do února 2004 byly epizoocie u drůbeže způsobené subtypem H5N1 hlášeny celkem z 8 asijských zemí: Korey, Vietnamu, Japonska, Thajska, Kambodže, Laosu, Indonésie a Číny. Ve většině těchto zemí byl výskyt vysoce patogenního viru H5N1 evidován vůbec poprvé v historii. Počátkem srpna 2004 hlásila výskyt vysoce patogenního H5N1 Malaysie a počet zasažených zemí se tím zvýšil na 9. Rusko eviduje první výskyt H5N1 koncem července 2005 a počátkem srpna je onemocnění hlášeno i z přiléhajících oblastí Kazachstánu. Úmrtí divokých ptáků způsobené subtypem H5N1 je evidováno v obou těchto zemích. Téměř současně hlásí výskyt viru i Mongolsko (úmrtí mezi migrujícími ptáky). V říjnu 2005 jsou ohniska H5N1 u ptáků registrována v Turecku a v Rumunsku. Jakékoliv onemocnění u divokých i domácích ptáků je všude sledováno.

Japonsko, Korea a Malaysie mají chovy drůbeže pod kontrolou a v současné době hlásí nulový výskyt. V ostatních lokalitách epizoocie pokračují s různou intenzitou.

Jaký je vliv na zdraví lidí?

Široká persistence viru H5N1 v populaci drůbeže má dva důležité aspekty pro lidské zdraví.

Prvním je přímý přenos infekce na vnímavou osobu s následným rozvojem těžké infekce. Ze všech ptačích chřipkových virů, které mohou překonat druhovou bariéru a příležitostně způsobit onemocnění člověka, je subtyp H5N1 původce největšího počtu závažných forem včetně úmrtí. Na rozdíl od běžné sezónní chřipky, která má u většiny osob pouze mírný či středně těžký průběh, způsobuje subtyp H5N1 těžké formy onemocnění s vysokou mortalitou. Běžnými formami projevu jsou jak primární virová pneumonie, tak i multiorgánové selhávání. Z dosud evidovaný případů lidských infekcí virem H5N1 je více než polovina smrtelných, a to u pacientů dětského či mladšího věku, kteří byli do té doby zcela zdrávi.

Druhé riziko - svým způsobem závažnější – je možnost změny viru do formy schopné řetězového šíření mezi lidmi. Podobná situace, ke které zatím nikde nedošlo, by byla počátkem nové pandemie.

Kde se lidské infekce vyskytly?

Lidské infekce se dosud vyskytly v Thajsku, Kambodži, Vietnamu a Indonésii.

Hong Kong evidoval 2 epizody lidských infekcí: první v roce 1997, kdy z 18 nakažených 6 osob zemřelo. Podruhé v roce 2003, kdy tento virus způsobil 2 infekce s jedním úmrtím v rodině s recententní cestovní anamnézou (jižní Čína).

Jak se lidé nakazí?

Hlavní roli v přenosu infekce hraje přímý kontakt s infikovanou drůbeží či s předměty, které samy o sobě mohou být virem kontaminovány. Většina infekcí se vyskytla v uvedených státech ve venkovských nebo příměstských oblastech tam, kde je doma chovaná drůbež, jež se často volně pohybuje i v těch místech, kde si hrají malé děti. Infikovaná drůbež vylučuje enormní množství viru stolicí, kontaminuje své okolí, kde může virus za vhodných podmínek persistovat. Řada domácností je na chovu drůbeže existenčně závislá, proto často prodávají či konsumují i drůbež, která již jeví známky onemocnění. Tento přístup se jen velmi obtížně mění.

Expozice je největší při porážce, škubání, porcování a při přípravě masa pro další zpracování. Není známo, že by se kdokoliv nakazil požitím tepelně opracovaného masa či vajec.

Může se virus snadno přenést z ptáků na člověka?

Jednoznačná odpověď je „NE“. Ačkoli se při poslední epizoocii nakazilo více jak 100 osob, je to ve srovnání s ohromným množstvím infikovaných ptáků a vysokým počtem příležitostí k expozici člověka počet velmi malý, především v oblastech s drůbeží chovanou v těsné blízkosti obydlí. Doposud přesně nevíme, proč se - za stejných podmínek - někteří z nich nakazili a jiní ne.

Jaké je tedy pandemické riziko?

Pandemie může nastat tehdy, budou-li splněny 3 podmínky:

  • objeví se nový subtyp viru chřipky,
  • tento kmen může vyvolat závažné onemocnění člověka,
  • dochází k snadnému a trvalému přenosu mezi lidmi.

Virus H5N1 splňuje první dvě podmínky, je novým virem pro člověka (virus H5N1 doposud necirkuloval v lidské populaci) a do současnosti je známo více než 100 potvrzených případů onemocnění člověka s více jak polovinou fatálních průběhů.. Pokud se tento subtyp dostane do lidské populace, nebude mít nikdo protilátky.

Veškeré mutace viru vedoucí ke vzniku pandemické varianty musí tedy vést ke snadnému přenosu z člověka na člověka. Riziko této mutace existuje, stejně jako existuje příležitost vedoucí k přenosu viru na člověka. Tato možnost bude stále po dobu cirkulace viru v ptačím rezervoáru, a proto se tato varianta může kdykoli v budoucnu změnit v pandemickou.

K jakým mutacím tedy musí dojít, aby se virus H5N1 stal pandemickou variantou?

Virus může usnadnit interhumánní přenos prostřednictvím dvou základních mechanismů:

Prvním je tzv. reasortment, kdy dochází k výměně genetického materiálu „ptačího” a „lidského” chřipkového viru při společné infekci člověka či prasete. Reasortment může okamžitě vést k vytvoření varianty viru zcela adaptované na člověka a ihned poté dochází k náhlému vzrůstu počtu případů a k explozivnímu šíření onemocnění.

Druhý mechanismus je mnohem pozvolnější proces tzv. adaptivních mutací, kdy ke schopnosti viru infikovat člověka dochází postupně v souvislosti s dalšími případy humánních onemocnění. Adaptivní mutace se v počátku projevují jako malé shluky onemocnění v rámci jedné komunity s občasným interhumánním přenosem, které postupně mohou rovněž vést ke vzniku plně adaptované varianty. Druhý způsob adaptace viru poskytuje světu určitý čas na přípravu.

Jak vážné je současné pandemické riziko?

Riziko vzniku pandemické chřipky považuje WHO za vážné. Virus H5N1, který je nyní pevně ukotven v rozsáhlé části Asie, představuje stálé riziko přenosu onemocnění na člověka. Každý další případ humánního onemocnění dává viru příležitost zlepšit jeho sdělnost v rámci lidské populace a tedy šanci změnit se v pandemický kmen. Současné rozšíření viru u drůbeže a v populacích volně žijícího ptactva do nových oblastí zvyšuje příležitostí k dalším přenosům viru na člověka. Zatímco závažnost (mortalitu) a dobu objevení se pandemické varianty nelze předpovědět, pravděpodobnost, že k pandemii opravdu tedy dojde, naopak vzrůstá.

Existují ještě další důležitá fakta ?

Ano, a je jich několik:

  • domestikované kachny jsou nyní schopné vylučovat velké množství vysoce patogenního viru, aniž by u nich docházelo k rozvoji onemocnění a jsou tedy tichým rezervoárem viru udržujícím přenos na ostatní ptáky. Tento fakt představuje další rozměr v komplexitě zavádění kontrolních opatření.
  • současná varianta H5N1 je ve srovnání s kmenem z roku 1997 a z počátku 2004 mnohem letálnější v experimentálním savčím modelu pro laboratorní myši a fretky a přežívá déle ve volném prostředí.
  • je pravděpodobné, že došlo k rozšíření hostitelského spektra, virus je schopen infikovat a vyvolat smrtelné onemocnění u těch zvířat, která byla dříve považována za rezistentní vůči infekci avirními viry chřipky.
  • chování viru v jeho přirozeném rezervoáru – divocí vodní ptáci- se může měnit. Na jaře 2005 došlo k úhynu více než 6000 migrujících ptáků v přírodní rezervaci v centrální Číně, a to v důsledku infekce virem H5N1 (vysoce patogenní formou). Takto masivní úhyn je neobvyklý a v podstatě neočekávaný. V minulosti byly pozorovány pouze dva případy úhynu migrujících ptáků způsobené touto formou. K jednomu došlo v Jižní Africe v roce 1961 (H5N3) a druhý případ je znám z HongKongu na přelomu let 2002/3 (H5N1).

Proč jsou pandemie tak děsivé?

Chřipkové pandemie jsou nápadné rychlým šířením onemocnění prakticky ve všech zemích světa. Jakmile dojde k takovému šíření infekce, je zastavení pandemie považováno prakticky za vyloučené, neboť virus se kapénkovou nákazou šíří velmi rychle. Fakt, že virus může být vylučován ještě před nástupem prvních příznaků, přispívá k riziku rychlého šíření po celém světě prostřednictvím asymptomatických cestujících (zejména leteckou dopravou).

Závažnost onemocnění a mortalita provázející infekci pandemickým virem se může velmi lišit a nelze ji odhadnout před vytvořením vlastní pandemické varianty viru. Během minulých pandemií se pohybovala „atack rate“ v rozmezí 25 – 35 % celkové populace. Za nejpříznivějších okolností, tj. za předpokladu, že nový virus způsobí jen mírné onemocnění, se celosvětově předpokládá úmrtí 2 – 7,4 miliónů osob (podle dat získaných z roku 1957). Predikce pro virulentnější variantu viru jsou mnohem vyšší. V roce 1918 během mimořádné pandemie Španělské chřipky zemřelo nejméně 40 miliónů osob, v USA se mortalita v době pandemie pohybovala okolo 2,5 %.

Pandemie může rovněž způsobit rychlý nárůst nemocných, kteří potřebují hospitalizaci nebo alespoň lékařské ošetření, což může dočasně překročit možnosti zdravotního resortu. Rovněž vysoký podíl nemocných nepřítomných v práci může narušit další základní služby (například policie, doprava a další). Protože populace bude zcela citlivá vůči nové variantě, nemocnost může uvnitř dané komunity vzrůstat velmi rychle, což může lokálně způsobit dočasné výpadky v sociální i ekonomické sféře. Nicméně v důsledku současné globalizace (propojení služeb, trhu a medií) mohou mít tyto výpadky zesílený efekt. Na základě dosavadních zkušeností se očekává nástup druhé pandemické vlny do roka.

Protože všechny země budou během pandemie zřejmě vystaveny nouzovým podmínkám, je pravděpodobné, že i možnosti poskytování mezinárodní pomoci zemím budou limitovány. Rovněž jednotlivé vlády mohou dávat přednost ochraně vlastního obyvatelstva.

Které varovné signály jsou nejdůležitější pro určení počátku pandemie?

Za nejdůležitější varovný signál předznamenávající vznik pandemické varianty se považuje onemocnění skupiny lidí časově a místně související a vykazující typické příznaky. Tento jev se připisuje adaptaci viru na mezilidsky přenos. Stejným signálem je zjištění onemocnění zdravotnického personálu, který se staral o nemocné. Zjištění každé takovéto události by mělo vést k okamžitému šetření v terénu a každý potenciální případ je třeba konfirmovat (diagnózu, identitu zdroje) a na základě těchto zjištění určit, zda došlo opravdu k interhumánnímu přenosu. Výzkum virových kmenů prováděný ve specializovaných WHO referenčních laboratořích může podpořit terénní nálezy, především sekvenční analýzou genetických změn indikujících adaptaci viru na interhumánní přenos. To je důvodem, proč WHO opakovaně vyzývá postižené země k poskytnutí virových kmenů mezinárodní vědecké komunitě.

Jaký je stav přípravy a výroby vakcíny?

Vakcína účinná pro pandemické variantě není doposud k dispozici. Každoročně se připravují sezónní chřipkové vakcíny, ale ty nemohou být účinné proti pandemickému kmeni. Ačkoli se vakcína proti kmeni H5N1 vyvíjí ( a to v několika zemích), není zatím komerčně využitelná. Rovněž se očekává, že tato nová vakcína bude široce dostupná až několik měsíců od nástupu pandemie. V současnosti probíhají klinické studie, které by měly objasnit, jakou ochranu daná vakcína poskytuje a v jaké kompozici (tedy množství podaného antigenu, složení, adjuvans) a zda a jak je možné zefektivnit výrobu (např. snížením koncentrace antigenu v jedné dávce vakcíny a tak nepřímo zvýšit výrobní kapacity). Protože vakcína musí být namířena především proti pandemickému viru, velkovýroba nemůže začít, dokud se tato nová variant neobjeví. Současná celosvětová výrobní kapacita není v případě pandemie dostačující.

Jaké léky jsou k dispozici?

Dva přípravky (oba ze skupiny inhibitorů neuraminidásy):

Oseltamivir (Tamiflu) a zanamivir (Relenza) mohou snížit závažnost infekce způsobené sezónním virem. Inhibitory neuraminidázy jsou účinné pouze jsou-li podány do 48 hodin od nástupu prvních příznaků onemocnění. V případě jejich podávání při infekci H5N1 může tento lék zlepšit prognózu pro přežití pouze v případě včasného podání, nicméně doposud není k dispozici dostatečné množství klinických dat. Předpokládá se , že virus H5N1 je citlivý vůči inhibitorům neuraminidázy.

Dříve známá skupina antivirotik, tzv. inhibitory M2 kanálu, tedy amantadin a rimantadin, by teoreticky mohla být k léčbě pandemické chřipky rovněž použita, ale rezistence vůči těmto látkám se objevuje velmi často a rychle. To může významně snížit její účinnost při léčbě pandemické chřipky. Některé z momentálně cirkulujících variant viru H5N1 jsou vůči M2 inhibitorům plně rezistentní Nicméně vytvoření pandemické varianty reassortmentem stále ponechává možnost, že budou tyto látky účinné.

V případě inhibitorů neuraminidázy jsou hlavními významnými a limitujícími omezeními pro masivní použití v případě pandemie jak nedostatečná výrobní kapacita, tak i poměrně vysoká prodejní cena, což může tyto látky učinit pro některé země zcela nedostupnými. Při současné výrobní kapacitě, která byla v nedávné době čtyřnásobně zvýšena, by trvalo deset let, než by bylo vyrobeno takové množství oseltamiviru, které by umožnilo léčbu 20% světové populace. Proces výroby oseltamiviru je komplexní, dlouhotrvající a není snadné jej jednoduše přenést na jiná výrobní místa.

Většina z doposud zaznamenaných fatálních případů pneumonie byla důsledkem působení viru a ne sekundární bakteriální infekcí. Nebylo ji tedy možné léčit antibiotiky.

Lze pandemii předejít?

Na tuto otázku neumí s jistotou odpovědět nikdo. Nejlepším způsobem, jak předejít pandemii, je eliminace viru v rámci populací ptáků. Je však nanejvýš nepravděpodobné, že by toto opatření mohlo být v dohledné budoucnosti realizovatelné.

Po poskytnutí dotací z průmyslové sféry WHO připravuje k počátku roku 2006 zásobu antivirotik, která by postačovala pro léčbu 3 miliónů osob. Na základě matematického modelu a dostupných informací o léčbě H5N1 infekcí lze předpokládat, že antivirotika mohou být podávána na počátku epidemie profylakticky a tak zabránit (či alespoň zpomalit) možnost vytvoření plně sdělné varianty viru. Tím by se získal další čas pro celosvětové zásobení vakcínou. Úspěch této strategie, která však doposud nebyla ověřena, závisí na několika předpokladech podmíněných chováním pandemické varianty viru. To však předem nemůžeme znát. Další podmínkou je výborná surveillance a logistika v místech nejdříve zasažených pandemií, kombinovaná se schopností zavést omezení pohybu osob na postiženém území. Aby WHO mělo možnost efektivního zásahu (prostřednictvím zásoby antivirotik) v lokalitě, kde došlo k vytvoření a k šíření pandemické varianty viru a ke vzniku prvních ohnisek, je zapotřebí zlepšovat surveillance programy zaměřené na rychlou detekci skupin nemocných souvisejících v čase a v místě.

Jaké strategické aktivity tedy WHO doporučuje?

V srpnu 2005 rozeslala WHO všem zemím dokument, kde je uveden strategický postup jako odpověď na možné pandemické ohrožení tímto virem ptačí chřipky. Doporučené aktivity by měly vest k posílení národní připravenosti, ke snížení možnosti vytvoření pandemické varianty, stejně jako ke lepšení včasného varovného systému. Tato strategie by měla vést k oddálení mezinárodního rozšíření viru a k urychlení přípravy a vývoje vakcíny.

Zveřejněno: 12.1.2006