Jednotlivá vlákna azbestu nejsou viditelná pouhým okem, k průkazu přítomnosti vláken v odebraných vzorcích ovzduší se v laboratořích používají speciální mikroskopické metody.
V materiálu azbestocementových odpadní rour jsou vlákna azbestu pevně vázána. Řezání roury je doprovázeno vývinem určitého množství azbestocementového prachu. Jeho koncentrace v ovzduší je však snížena tím, že odpadová roura je zvlhčený materiál, při jehož řezání je vývin prachu obecně nižší. Prachu s obsahem azbestu mohl být vystaven zejména pracovník, který odříznutí roury prováděl, podstatně méně pak obyvatel bytu. Po vykonání práce s azbestocementem v uvedeném rozsahu, po úklidu prostoru, kde se práce prováděla a po uplynutí tří let od provedené práce lze považovat přítomnost azbestových vláken v ovzduší bytu za málo pravděpodobnou.
Vaše obava z přítomnosti azbestových vláken v bytě souvisí zřejmě s obavami ze vzniku onemocnění, která mohou být vdechnutými azbestovými vlákny způsobena. Pro upřesnění se jedná o onemocnění plic, pohrudnice, případně pobřišnice, která jsou v drtivé většině spjata se soustavnou profesionální expozicí azbestovému prachu a s vysokou koncentrací prachu v pracovním ovzduší (těžba a zpracování azbestu). Pro onemocnění způsobená azbestovými vlákny je rovněž typická dlouhá doba od kontaktu s prachem do vzniku prvních příznaků nemoci (v průměru 15-25 let, ale i více). Při neprofesionální expozici prachu s obsahem azbestu je vznik onemocnění zcela výjimečný. Azbest byl v minulosti běžnou součástí např. brzdových a spojkových destiček pro motorová vozidla a z nich uvolněná azbestová vlákna přispívala k takovéto neprofesionální expozici zejména u obyvatel měst. Ve Vašem případě lze považovat vliv provedeného odstranění azbestocementové odpadní roury na možnost vzniku onemocnění způsobeného prachem s obsahem azbestu za zanedbatelný.
Časový odstup od provedení práce již neumožňuje objektivizovat konkrétní parametry pracovního prostředí, které je předmětem dozoru krajské hygienické stanice. V případě potřeby však měření koncentrace azbestových vláken v ovzduší lze objednat u kterékoliv měřicí laboratoře, která tento druh měření provádí.
V každém případě je nutno podat písemnou žádost o vydání závazného stanoviska, např. ke změně v užívání, kolaudaci stavby, projektové dokumentaci. V žádosti je nutno uvést ve smyslu nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, následující údaje
Na závěr je nutno uvést adresu žadatele, včetně telefonického, příp. mailového kontaktu z důvodu upřesnění či doplnění podkladů, příp. dohodnutí termínu provedení kontroly na pracovišti odborným pracovníkem orgánu ochrany veřejného zdraví.
K 1.5.2004 došlo ke změně legislativy v oblasti nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky (dále jen NCHLaP).
Povinnosti všech, kteří nakládají (tj. používají při práci, skladují, prodávají nebo jakkoliv jinak manipulují) s NCHLaP, klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé, karcinogenní (věta R 45 a R 49), mutagenní (věta R 46) a toxické pro reprodukci, jsou stanoveny v § 44a a § 44b zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. Uvedený zákon byl doplněn zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých předpisů.
Citovaná ustanovení stanovují i zcela nové povinnosti při nakládání s NCHLaP, např. vypracování písemných pravidel bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Vzhledem k tomu, že § 44a odst. 10 zákona č. 258/2000 Sb. pouze rámcově upravuje obsah pravidel, pak pravidla předkládaná k projednání právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání jsou zpracována nedostatečně, obsahují buď málo kvalitních informací, nebo naopak příliš mnoho balastních informací.
Pro usnadnění zpracování pravidel předkládáme návod na jejich vypracování:
Pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky.
Obecně mají být pravidla stručné, jasné a zcela konkrétní, měly by obsahovat alespoň:
Četné dotazy občanů se týkají provozu základnových stanic mobilních informačních sítí a vedení vysokého napětí. Dotazy vyplývají z obav z možného negativního působení elektromagnetického pole, které vzniká při provozu těchto zařízení.
V rámci státního zdravotního dozoru bylo krajskou hygienickou stanicí v roce 2006 kontrolováno 55 a v roce 2007 již 72 zdrojů elektromagnetického pole instalovaných v našem kraji. Jednalo se převážně o základnové stanice operátorů mobilních informačních sítí umístěné na školách, na objektech občanské vybavenosti a na obytných domech. Rovněž bylo řešeno několik podnětů z řad občanů i organizací. V jednom případě bylo přikročeno k provedení kontrolního měření elektromagnetického pole v rodinném domku. Nebylo zjištěno překročení stanovených nejvyšších přípustných hodnot.
Základnové stanice jsou z důvodů většího pokrytí kapacity instalovány právě v zastavěných oblastech. Antény jsou umísťovány na budovy nebo věže ve výšce 10 až 50 m nad zemí. Tyto antény vysílají signál do okolí v horizontálním směru obvykle do značné šířky, ve směru vertikálním jsou naopak směrovány velmi úzce. Z tohoto důvodu bývá v úrovni terénu intenzita pole přímo pod anténou základnové stanice velice nízká, se vzdáleností od antény pak nejprve mírně vzrůstá a ve větších vzdálenostech opět klesá.
Provozovatelé základnových stanic jsou dle § 35 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, povinni před zahájením provozu vypracovat dokumentaci, ve které je doloženo výpočtem nebo měřením dodržení nejvyšších přípustných hodnot neionizujícího záření z hlediska možné expozice fyzických osob, a předložit tuto dokumentaci příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Tato povinnost se vztahuje rovněž na rozšíření či technologické úpravy stávajících staveb.
Základní limity byly převzaty do legislativy ČR formou úplně nového nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Limity vycházejí z experimentálně dobře ověřených a kvantifikovaných krátkodobých účinků elektromagnetických polí a záření. Elektromagnetická energie je tělem pohlcována a přeměňuje se v teplo. Působení elektromagnetické energie ze základnových stanic na tkáně lidského těla je příliš slabé na to, aby způsobilo jejich významnější oteplení. Při intenzitách elektromagnetického pole nižších než mezinárodně stanovené limity nezjistila žádná studie jeho nepříznivý vliv na zdraví.
Touto problematikou se zabývá mezinárodní komise ICNIRP (International Comission on Non-Ionising Radiation Protection). V roce 1998 publikovala směrnice, ke kterým vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlášení, že jejich dodržování pokládá za dostatečnou ochranu zdraví. Tvrzení o nepříznivých účincích dlouhodobé expozice člověka elektromagnetickému záření a elektrickým a magnetickým polím, jejichž intenzita je natolik malá, že vylučuje překročení stanovených limitů, vyhodnotila komise jako neprokázaná. Rovněž nebyla prokázána přímá spojitost s výskytem leukémie u dětí bydlících v blízkosti vedení vysokého napětí. Pokud expozice elektromagnetickým polím nepřesahují meze stanovené směrnicemi ICNIRP, nemají, dle současných odborných poznatků, karcinogenní zdravotní následky.
V letech 2006 a 2007 provedl SZÚ Praha měření v Moravskoslezském a Olomouckém kraji v okolí trvalého bydliště dětí nemocných akutní formou leukémie. Pro porovnání byly zvoleny podmínky zdravých dětí stejného věku a pohlaví a ze stejného regionu. Měření probíhalo u dětí žijících jak ve městě v panelákové zástavbě, tak i u dětí žijících na vesnici v rodinném domku. Předběžné výsledky neprokázaly vztah mezi výskytem leukémie a intenzitami nízkofrekvenčního magnetického pole. Průměrné naměřené hodnoty magnetického pole se pohybovaly hluboko pod povolenými referenčními hodnotami.
Problematiku ochranných nápojů při práci řeší § 8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
K ochraně zdraví před nepříznivými účinky zátěže teplem nebo chladem poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům ochranný nápoj.
Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje:
Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje:
Administrativní pracovníci v kancelářích a pracovníci vykonávající fyzicky nenáročnou práci nemají, dle platných předpisů, na poskytnutí ochranných nápojů nárok. V §53 odst.1 nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, je však stanoveno, že prostor určený pro práci musí být vždy zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a pro zajištění předlékařské pomoci. Všichni zaměstnanci tak mají nárok na poskytování pitné vody.
Zaměstnavatelé jsou povinni zajistit, aby ochranné nápoje byly snadno a bezpečně dostupné, musí být zdravotně nezávadné, mohou obsahovat látky zvyšující odolnost organismu, musí mít vhodnou teplotu (cca 16 °C). Nevhodné jsou velmi sladké nápoje, káva a nápoje obsahující alkohol. Naopak za vhodné nápoje se považují stolní voda „bez bublinek“, ovocné a bylinkové čaje, ředěné džusy a ovocné šťávy.
Smyslem platné právní úpravy k poskytování ochranných nápojů (§104 zákona č.262/2006 Sb., zákoník práce, §7 zákona č.309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, a §8 citovaného nařízení vlády) je, aby zvolené ochranné nápoje účinně chránily zaměstnance před nepříznivými účinky tepelné zátěže.
Zvýšená koncentrace solí v těle se projevuje pocitem žízně. Pití má tedy vyrovnat tělní osmotický tlak. Poskytovaná náhrada tekutin k vyrovnání osmotické koncentrace musí odpovídat nejméně 70 % ztrátě tekutin a minerálních látek potem a dýcháním v osmihodinové pracovní směně. Doporučené minimální množství ochranného nápoje v současných klimatických podmínkách je 1,5 litru za směnu, při extrémních teplotách až 2,5 litru za směnu. Nedostatečná náhrada tekutin v průběhu pracovního výkonu může způsobit zdravotní problémy, které ve svém důsledku vedou k celkovému poklesu duševní i fyzické výkonnosti člověka. Doplňování tekutin musí samozřejmě pokračovat i po skončení pracovní směny. Dospělý člověk by měl za den (24 hodin) vypít alespoň doporučené množství 3 litry tekutin, dle individuálních potřeb samozřejmě i více.
Jelikož naše strava je bohatá na obsah minerálních látek (solí), není vesměs zapotřebí významně zvyšovat v horkém období jejich přísun do organismu. Většinou postačí pitná nebo stolní voda, objem minerálek by neměl být vyšší než 0,5 litru.
Zaměstnavatelé jsou povinni činit proti nepříznivým účinkům tepelné zátěže i další opatření:
Kategorizace prací vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnanců faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Provádí se na základě zhodnocení výskytu a rizikovosti faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců. Při hodnocení zdravotních rizik, které je základním podkladem pro zařazení prací do kategorií, se ve smyslu vyhlášky č.432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, posuzuje výskyt a míra působení 13 faktorů pracovních podmínek:
Výsledky kategorizace prací slouží jako objektivní podklad pro stanovení opatření k ochraně zdraví při práci a k omezení rizik možného poškození zdraví. Jedná se především o stanovení minimální náplně a četnosti preventivních lékařských prohlídek v rámci závodní preventivní péče a zajištění průběžného sledování expozice zaměstnanců jednotlivým rizikovým faktorům pracovních podmínek měřením. V neposlední řadě slouží hodnocení zdravotních rizik provedené v rámci kategorizace prací taktéž ke stanovení dalších opatření k ochraně zdraví při práci – technická, organizační a náhradní (určení vhodných osobních ochranných pracovních prostředků).
Ve smyslu §37 odst.1 zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů, se práce podle míry výskytu faktorů a jejich rizikovosti pro zdraví zařazují do čtyř kategorií:
Mezi základní povinnosti každého zaměstnavatele v procesu ochrany zdraví při práci patří zpracovat a ve smyslu §37 odst.2 zákona č.258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů předložit orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické službě) do 30 kalendářních dnů od zahájení výkonu prací návrh na zařazení jednotlivých prací (např. svářeč, brusič, zámečník, pekař) do kategorií podle míry rizika vyskytujících se faktorů pracovního prostředí, které mohou negativně ovlivnit zdraví zaměstnanců. Ve smyslu §43 citovaného zákona povinnost předložení návrhu kategorizace prací platí i pro osobu, která podniká podle zvláštního právního předpisu a není zaměstnavatelem ve smyslu zvláštního právního předpisu.
Ve smyslu §37 odst.3 citovaného zákona zaměstnavatel v návrhu na zařazení prací do kategorií uvede:
Ve smyslu §37 odst.2 citovaného zákona o zařazení prací do 3. nebo 4. kategorie rizika na základě předloženého návrhu rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví.
Práce do 2. kategorie rizika zařazuje zaměstnavatel, a to rovněž do 30 kalendářních dnů od zahájení výkonu prací. V souladu s ustanovením §37 odst.4 citovaného zákona zařazení do 2. kategorie rizika je povinen neprodleně oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví. Součástí tohoto oznámení musí být údaje rozhodné pro toto zařazení (vyhodnocení míry rizika faktorů pracovního prostředí včetně výsledků měření).
Práce, které nebyly zaměstnavatelem zařazeny do kategorie druhé, ani nejsou uvedeny v návrhu kategorizace prací, jsou považovány za práce kategorie první.
Hygienické limity, které slouží pro hodnocení provedených měření a následně k zařazení prací do jednotlivých kategorií rizika jsou uvedeny v následujících právních předpisech:
Zaměstnavatel je povinen rizika na pracovišti vyhledávat. To znamená vyhledávat rizikové faktory pracovního prostředí, které se na daném pracovišti vyskytují nebo mohou vyskytovat při provozování strojního vybavení a technologických procesů. Vyhledávání – objektivizace rizik - se provádí zejména měřením rizikových faktorů. Měření a vyšetření pro účely kategorizace - zařazení prací do kategorií rizika nebo změny v zařazení - může zaměstnavatel provést ve smyslu §38 citovaného zákona pouze prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením (doklady o akreditaci nebo autorizaci musí být v návrhu kategorizace prací doloženy). Dále musí zaměstnavatel na základě provedených měření míru rizika jednotlivých faktorů pracovního prostředí vyhodnotit. Při hodnocení se vychází z doby, po kterou je pracovník hodnocenému rizikovému faktoru vystaven (doba expozice) a z výsledků měření jednotlivých faktorů, popř. hodnocení faktorů, u nichž se měření neprovádí (psychická zátěž, zraková zátěž). Hodnotí se expozice v charakteristické směně, to je směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek a představuje skutečnou míru zátěže pracovníka faktorům pracovního prostředí v běžném provozu nebo v rozhodujícím období u sezónních prací. Pokud se u dané práce vyskytuje faktorů více a v různých kategoriích, stanoví se výsledná kategorie práce podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.
Základní právní předpisy:
Prováděcí předpisy: