KHSMSK

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím stanovuje Krajské hygienické stanici Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě povinnost poskytnout fyzickým i právnickým osobám na žádost informace vztahující se k jeho působnosti.

Závazná pravidla pro poskytování informací:

 

Povinnost poskytovat informace

1. KHS MSK (dále jen povinný subjekt) má podle citovaného zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k její působnosti. Informací se rozumí přímé nebo zprostředkované sdělení údajů o skutečnostech, které se týkají:
   • zákonem stanovené působnosti
   • činnosti povinného subjektu
   • charakteristiky povinného subjektu, zejména jeho charakteristiky organizace a dělby práce, úkolů, způsobu jejich plnění a hospodaření
2. Za informace se nepovažují stanoviska a právní názory, zejména výklad zákonů a jiných právních předpisů, jakož i hodnotící zpráva.
3. Omezení přístupu k informacím může vyplývat pouze ze zákona.
4. Zveřejňovanou informací je taková informace, která může být znovu vyhledána a získaná.
5. Doprovodnou informací pro účely tohoto zákona je taková informace, která úzce souvisí s požadovanou informací.
6. Povinný subjekt poskytuje informace žadateli na základě žádosti nebo zveřejnění. Žadatel, který žádá o poskytnutí informací, nemusí svou žádost odůvodňovat, ani prokazovat, jaký zájem na informaci má.

Zveřejňování informací

1. Výčet informací, jež musí povinný subjekt zveřejnit ve svém sídle (ve své úřadovně) na obecně přístupném místě je taxativní. Zveřejňují se takto informace, které seznamují veřejnost se základními údaji o skutečnostech, které upravují jeho postavení, působnost, jednání a rozhodování, postup při podávání a vyřizování žádostí, podnětů, stížností a jiných podání spolu s upozorněním, kde a kdy je možno do těchto předpisů nahlížet, popř. z nich pořizovat výpisy nebo opisy.
2. Povinný subjekt je povinen veřejnosti poskytnout tyto informace:
   • důvod a způsob založení
   • popis organizační struktury
   • místo, lhůtu a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutí povinného subjektu
   • postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů a jiných dožádání občanů včetně lhůt, které je třeba dodržet
   • přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt jedná a rozhoduje
   • sazebník úhrad za poskytování informací
   • zveřejnit výroční zprávu o své činnosti v oblasti poskytování informací za předcházející kalendářní rok, a to nejpozději do 1. března

Omezení práva na informace

1. Povinný subjekt informace neposkytne, pokud:
   • informace je označena za utajovanou skutečnost
   • informace je označená za obchodní tajemství
   • informace obsahující majetkové poměry
   • informace, na kterou by se vztahovala povinnost mlčenlivosti
2. Povinný subjekt má právo omezit právo na informace, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům (pod pojmem "vnitřní pokyny a personální předpisy" se rozumí interní normativní instrukce, jež nejsou obecně závazné, vyplývají ze vztahu nadřízenosti a podřízenosti a mají působnost omezenou na osoby v určitém pracovním poměru v rámci povinného subjektu).

Postup při vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informací

1. Ředitel povinného subjektu pověří některé oddělení nebo zaměstnance přijímat žádosti o poskytnutí informací, tyto vyřizovat, evidovat a pořizovat záznam o postupu při jejich poskytování.
2. Ústně i telefonicky podané žádosti o poskytnutí informací se vyřizují neformálním způsobem v běžném úředním styku a neevidují se.
3. Rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti, kterou žadatel k výzvě povinného subjektu neupřesnil ve stanovené lhůtě a rozhodnutí povinného subjektu o tom, že žádosti o poskytnutí informací, byť i jen zčásti nevyhovuje, jsou rozhodnutími vydanými ve správním řízení.
4. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti vydá ředitel povinného subjektu.
5. O odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví nebo povinný subjekt, pokud v rámci autoremedury vyhoví a informaci poskytne.

Hrazení nákladů

Povinný subjekt je oprávněn žádat náhradu ve výši skutečně vynaložených nákladů.